Každé podnikání s sebou nese kromě příjemných povinností také právní náležitosti. Existuje několik typů smluv, které vymezují práva a povinnosti obou stran. Některé z nich, tzv. pojmenované, které jsou součástí občanského zákoníku. Může to být kupní smlouva, smlouva o dílo či pracovní smlouva.
Inominátní neboli nepojmenovaná smlouva je typická pro franchising. Dá se tak označit i například leasingová smlouva. Tyto smlouvy nejsou nijak upravené v zákoně či nejsou zákonem zvláštně upraveny. Obsah určují sami účastníci, kteří si mezi sebou upravují práva a povinnosti. Nesmí však být v rozporu se zákonem.
Zákon a pojmenované smlouvy
Zatímco u pojmenovaných smluv zákon jasně ukládá, jaké náležitosti musí mít (například nájemní smlouva musí obsahovat výši nájemného, úhrady za plnění spojená s užíváním bytu rozsah užívání objektu). Jejich úprava bývá výjimkou a musí s ní souhlasit obě strany.
Zákon a nepojmenované smlouvy
Nepojmenovaná smlouva je mnohem volnější, avšak stále se musí řídit určitými pravidly. Nesmí být pouze úpravou pojmenované smlouvy, tedy nelze s ní „obejít“ nájemní smlouvu, která má sloužit k ochraně nájemce. Pokud by totiž taková smlouva snižovala ochranu nájemce pod zákonem povolenou úroveň, smlouva by byla neplatná.
Za inominátní smlouvu nelze považovat tzv. smíšenou smlouvu, která v sobě zahrnuje několik pojmenovaných smluvních typů. Smíšené smlouvy se vždy řídí ustanovením zákona o všech smluvních typech, ze kterých se skládá.
Inominátní smlouvu poznáte kromě jiného podle toho, že je uzavíraná s odkazem na § 1746 odst. 2 občanského zákoníku. Před uzavřením je ale vhodné konzultovat ji s právníkem, pokud sami nemáte právnické vzdělání, abyste se vyhnuli případným problémům a opomenutí důležitých okolností. Případné řešení sporů je pak mnohem složitější než u pojmenovaných smluv, kde mají strany oporu v zákoně.
